Rozhodli jsme se, že strávíme hlavní dovolenou 2017 v Rusku. Pro mne to nebyla první návštěva, ale George se zatím nikdy do Ruska nevypravil. Já jsem byla poprvé v bývalém Sovětském svazu se souborem Ekonom během studia na střední ekonomické škole  - v roce 1966 tleskali našim jazzově laděným písním v Kyjevě. Další výlet se uskutečnil v roce 1972 - byla jsem vyslaná jako průvodkyně CKM se skupinou mládeže do Kyjeva, Kišiněva a Oděsy.   Další příležitostí byla třítýdenní rodinná dovolená – jeli jsme v roce 1983 škodovkou z Prahy na Ukrajinu (Kyjev), přes Ázerbájdžán (Baku) do Gruziie (Tbilisi) a Arménie (Jerevan). Doputovali jsme až na Kavkaz (Elbrus 5642 m)  a k jezeru Sevan.  V letech 2003 - 2004 jsem často jezdila do Ruska na služební cesty, několikrát jsem byla v Moskvě a jednou v Sankt Petěrburgu. Tentokrát jsme se chystali navštívit Sankt Petěrburg (či Petrohrad ), přeplavit se systémem kanálů a po řece Volze do Moskvy a strávit také pár dní také v hlavním městě.  Jak jsem se zmínila, moje poslední návštěvy v Rusku se odehrály před třinácti lety a byla jsem opravdu překvapena, jak rychle se spousta věcí změnila k lepšímu (samozřejmě si uvědomuju, že během krátkých turistických cest je nemožné rozpoznat skryté problémy, ale měli jsme příležitost mluvit s mnoha lidmi včetně mé přítelkyně, takže se domnívám, že máme docela reálnou představu).  Rusové jsou velmi zaneprázdněni – pilně pracují a budují svou zemi. Viděli jsme spoustu jeřábů a lešení, zejména v Moskvě, je zřejmé, že zde existuje obrovský stavební boom. Zdálo se, že nikoho nevzrušují ekonomické sankce. Ty asi škodí jistým odvětvím průmyslu, ale normálního člověka nezajímají.  Ruská federace zůstává rozlohou největší zemí na světě. Na rozdíl od některých sousedních zemí (Čína, Indie) není se svými 145 miliony obyvateli přelidněná, je zde spousta neobydlených území, takže průměrná hustota obyvatelstva je jen 8 osob na kilometr čtvereční. Mají tedy spoustu prostoru a spoustu přírodních zdrojů. Taky mají vládce, který je autokratický, ale všichni, s nimiž jsme mluvili, byli přesvědčeni, že se země ubírá správným směrem.

3 krátká videa na Facebooku: 

https://www.facebook.com/ivana.dirklukacovicova/videos/10213874650564392/  Šavlový tanec Chačaturjan
https://www.facebook.com/ivana.dirklukacovicova/videos/10213874634843999/ Zlatá vážka St. Petěrburg
https://www.facebook.com/ivana.dirklukacovicova/videos/10213874583002703/ Plavba po Volze

Dojmy ze Sankt Petěrburgu

Bydleli jsme v hotelu  Crowne Plaza  minutu chůze od Něvského prospektu, takže jsme se často po tomto dlouhém bulváru procházeli.  Ulice se hemžily lidmi, kteří nakupovali nebo mířili do zaměstnání, ale vystupovali tam také různí pouliční umělci.

Něvský prospekt je dlouhý skoro 5 kilometrů a má tři mosty přes říčky Mojka, Fontánka a přes Gribojedovův kanál. Je na něm spousta budov v secesním stylu, včetně Domu knihy a obchodního a zábavního komplexu, který nechali postavit v letech 1902-1903 bratři Jelisejevovi.  Po dlouhé a komplikované rekonstrukci v 21. století byl dům obnoven do své bývalé krásy. V prodejně potravin v přízemí je zachováno původních sedm oddělení, sestávajících z pultů o délce 33 metrů s vynikajícími lahůdkami včetně moderní francouzské cukrárny, prodeje pečiva, sýrů, uzenin, uzeného lososa, kaviáru, lihovin a čaje a kávy. Každé oddělení je krásně zdobeno pozlacenými štukovými stropy a třpytivými lustry a mnoha původními prvky vybavení, které se používaly ve zlaté éře obchodu.  V budově je také kavárna a Divadlo komedie.

Hned vedle našeho hotelu byla restaurace/kavárna s názvem Koffeina, otevřená 24 hodin, kam jsme několikrát zašli na oběd.  Kouření je ve všech restauracích v Rusku zakázáno, ale k našemu překvapení vodní dýmka ne. Asi proto získala velmi na popularitě v mnoha kavárnách a restauracích a její nabídka není omezena jen na čajovny, jak je tomu většinou v Praze.  Koffeina měla na jídelníčku obrovský výběr místních a mezinárodních specialit, včetně japonské, čínské a francouzské kuchyně, a kromě toho mohli zájemci současně požádat o vodní dýmku (nebyly tam žádné samostatné prostory).

Jeden den jsme věnovali návštěvě velkolepých petrohradských kostelů.  U Gribojedova kanálu stojí jeden z nejmalebnějších, Chrám vzkříšení, nazývaný též Spasitel na krvi, jehož kopule byly vytvořeny podle vzoru chrámu Vasilije Blaženého v Moskvě. Byl postaven na místě, kde došlo v roce 1881 k atentátu na cara Alexandra II.  

Následovala prohlídka chrámu sv. Izáka, největší ruské pravoslavné katedrály. Uprostřed přilehlého Izákova náměstí stojí jezdecká socha Mikuláše I., v hotelu Astoria se chystal Hitler uspořádat oslavu dobytí města. Říká se, že už dokonce nechal vytisknout pozvánky na konkrétní datum a hodinu, ale jak známo, k oslavě nedošlo, protože obyvatelé tehdejšího Leningradu devět set dní trvající blokádu vydrželi, a pak byli Němci vytlačeni. Do třetice všeho dobrého jsme navštívili slavnou Kazanskou katedrálu, která je inspirovaná bazilikou sv. Petra v Římě. Později jsme si prohlédli také klášter ve Smolném a několik malých kostelíků včetně arménského.  Vnitřní dekorace hlavních katedrál se skládá z mozaik, polodrahokamů, (hlavně lápis lazuli a malachit), zlata a spousty originálních obrazů a soch. Stejně nákladně bývá vyzdobená ikonostas, rozdělující věřící od kněží.

Nejzajímavější památky v St. Petěrburgu, které jsme navštívili.
Zimní palác / Ermitáž, kde se nachází sbírka vzácných uměleckých děl a kde je nejnádhernější  Malachitový sál, Budoár, Zlatý přijímací pokoj a Bílý sál.

Petrodvorec (Peterhof), letní sídlo Petra Velikého, postavené po vzoru zámku ve Versailles,  jehož nádheru se Petr Veliký snažil překonat. Rozlehlému parku vévodí Velká kaskáda (Grand Cascade).  Celkově se zde nachází kolem 140 fontán a kaskádových kanálů a je to prostě kouzelné. Vzpomínala jsem na maminku a tatínka, kteří tento zázrak před mnoha lety navštívili a byli také okouzleni.  Měli jsme velmi příjemnou a vzdělanou mladou průvodkyni, perfektní v němčině (stejně jako všichni ostatní průvodci, se kterými jsme přišli do styku, protože naše cesta byla organizována ruskou cestovní kanceláří se sídlem v Hamburku). Byl první školní den, 1. září, školní děti v uniformách vyrazily po úvodních hodinách na procházku ke kaskádě a smály se, když je pokropila skrytá fontána nebo když vítr zavál jejich směrem a osprchoval je z hlavního vodotrysku. 

 

Carskoje Selo (Carská vesnice) byla v roce 1937  přejmenována na Puškin u příležitosti 100. výročí smrti A. S. Puškina, který se zde narodil a chodil do školy. Jeho rodný dům a lyceum tady dosud existují. Rezidence vznikla v roce 1717, kdy Kateřina I. najala německého architekta, aby jí pro potěšení postavil letní palác. Následující  císařovna Alžběta Petrovna (Jelizaveta) palác rozšířila na 325 metrů dlouhou budovu v okázalém rokokovém stylu. Palác je populárně spojován s Kateřinou II. Velikou, ale ta jej poněkud pejorativně nazvala šlehačkový dort, a když nastoupila na trůn, mnoho prací, zahájených Jelizavetou,  pozastavila. Přidala však několik místností ve svém oblíbeném elegantnějším neoklasicistním slohu. Největší atrakcí paláce je legendární znovuobnovená Jantarová komnata.  
 

Sankt Petěrburg vděčí za svou existenci Petrovi Velikému, který z malé vesnice vybudoval  hlavní město své říše. Není divu, že je v tomto městě vícero jeho památníků. Kromě mohutné sochy na koni, známé z Puškinovy básně Měděný jezdec (Mědnyj vsadnik) existuje další socha, která ho zpodobňuje jako tesaře. Poslední car Mikuláš II. ji dal postavit jako připomínku toho, jak se Petr v mládí vydal  do Holandska, aby se naučil stavět lodi – po návratu mu tato znalost pomohla při budování ruské námořní flotily.

Další fotografie z naší poslední procházky Sankt Petěrburgem.

Plavba ze Sankt Petěrburgu do Moskvy

Plavili jsme se  na lodi Mstislav Rostropovič, která dostala své jméno po jednom z nejlepších světových čelistů a dirigentů. Bylo pro mne překvapení, že loď byla postavena v roce 1980 v Československu  (v roce 2009 pak kompletně rekonstruována v Rusku).  Na středním podlaží jsme měli pokoj s balkonem, v restauraci Symfonie jsme si vychutnávali vynikající pokrmy ve francouzském stylu a v baru Melodie občas nějaký ten drink. Každý den loď zastavila a vycházeli jsme na zajímavé výlety. Kromě toho posádka připravila bohatý program: večerní folklórní koncerty a tance, výuku malování matrjošek, vaření pelmeňů, hodiny ruštiny včetně zpěvu Podmoskevských večerů v ruštině (to mi nedělalo potíže ). Nemohli jsme si nechat ujít testování ruské vodky s výkladem -  na stole byly tři různé druhy podle barvy a síly – bílá  Kalinka, tmavší Med s pepřem a tmavá brusinková vodka.  Bylo samozřejmě nutno vypít na ex a vymyslet přípitek, takže jsme si připíjeli na setkání, na zdraví a na lásku. Na programu bylo něco pro každého  – několikrát se hrálo bingo (což jsme se tedy neúčastnili), ale také večer poezie. Nejvíc mě oslnil mladý muž, který recitoval  básně ve čtyřech jazycích zpaměti (v ruštině, angličtině, francouzštině a španělštině).  Přednášel verše Puškina, Lermontova,  Alexandera Bloka, Vladimíra Majakovského a Konstantina Simonova. O nejzajímavější dějepisné přednášky se postaral  Vladimír Kalmykov, profesor Univerzity Nižního Novgorodu. Někdy jsme s jeho názory nesouhlasili, ale odpovídal ochotně na všechny otázky a diskuse o moderních dějinách nám umožnily lépe pochopit, jak se lidé v Rusku dívají na svůj současný život.

Vřelé přivítání na lodi

Interiér lodi – Melody Bar, recepce, terasa

Bezpečnostní cvičení s plaveckými vestami, koktejl s kapitánem, přednáška profesora  Novgorodské univerzity, vodka podávaná v národních kostýmech, čajový obřad se samovarem, matrjošky.

Zastávka 1 - Mandrogi
Vesnice na řece Svir, která spojuje Ladožské jezero (největší jezero v Evropě) s Oněžským jezerem. Byla založena v 18. století, spálena během druhé světové války a oživena ve druhé polovině 90. let 20. století . Kromě krásné přírody nabízí nově vybudovaná vesnice  pohled na různé aspekty života venkovského lidu. Potěšili jsme se tanečním vystoupením a k obědu byl šašlík.

Zastávka 2  Ostrov Kiži
Ostrov leží v Oněžském jezeře a proslavil se skansenem dřevěné karelské architektury, chráněným UNESCO. Má dva dřevěné kostely, jeden je v současnosti rekonstruován za pomoci speciálních technologií. Starší z nich byl postaven v roce 1714 z borovicového dřeva bez použití jediného hřebíku. Místní mniši pro nás připravili malý koncert.
 

Zastávka  3 – Goricy
Anglicky se to píše Goritsi a zjistila jsem, že existuje stolní hra Wrath of Kings, kde Goritsi je jméno krále. V Goricy se nachází klášter sv. Cyrila na Bílém jezeře - od 15. do 17. století druhý nejbohatší klášter v Rusku - duchovní a kulturní centrum ruského severu. Byli jsme ohromeni sbírkou ikon a vzácných manuskriptů a kronik.  Hosty kláštera byli nejen poutníci z celého Ruska, ale i ruští carové včetně Ivana Hrozného, ​​který po celý svůj život klášter velkoryse podporoval, protože věřil, že přišel na svět jen díky modlitbám mnichů v klášteře.  Během plavby jsme byli upozorněni na dvě stavby, jeden kostel a jednu věž, které zatím odolávají podemílání základů a stojí neochvějně uprostřed řeky. 

Zastávka 4 – Uglič  
Starobylé město na Volze s více než tisíciletou historií. Mezi hlavní památky uprostřed pevnosti patří chrám Proměny páně a kostel sv. Dimitrije na krvi, který byl postaven na místě, kde byl zavražděn princ Dimitrij, syn Ivana Hrozného. Po smrti Ivana Hrozného byl jeho nejmladší syn Dimitrij v r. 1584 vypovězen se svou matkou do Ugliče.  V roce 1591 byl 10letý chlapec nalezen mrtvý s prořízlým hrdlem na nádvoří paláce. Podezření okamžitě padlo na Borise Godunova, hlavního poradce vládnoucího cara (slabošského Dimitrijova staršího bratra Feodora). Oficiální vyšetřovatelé však dospěli k závěru, že úmrtí Dimitrije bylo nehodou. Dosud není jasné, co se opravdu stalo - historici se o tom stále dohadují, někteří se tenkrát dokonce domnívali, že chlapec unikl. Jediný trest byl vynesen proti zvonu katedrály, který zvonil, aby oznámil do světa zprávu o smrti Dimitrije.  Vyšetřovatelé zvonu vyřízli „jazyk“ a „vypověděli“ ho na Sibiř.  Protože Dimitrij byl posledním potomkem starobylé dynastie Ruriků, jeho smrt vyvolala dynastickou a politickou krizi známou jako "období zmatků". Lidé snadno uvěřili, že Dimitrij je naživu a podpořili několik falešných Dimitrijů (Lžidimitrij I, Lžidimitrij II, Lžidimitrij III), kteří se pokoušeli usurpovat moskevský trůn. Následující dynastie Romanovců nechala careviče kanonizovat a proměnila Uglič v poutní místo. Naše průvodkyně, která se jmenovala Mariana a byla moc hezká, se pro nás přistrojila za carevnu.
 

Dojmy z Moskvy
Moskva nás překvapila. Žádné oloupané fasády, všechno čerstvě natřené, vůbec žádné graffiti, čisté ulice, žádné smetí nebo odpadky. O tom, že se všude staví, jsem se už zmínila. Bohatá metropole západního typu, ještě s něčím navíc.  První projížďku městem jsme uskutečnili naším oblíbeným busem typu hop on, hop off.

Moskevský Kreml je jedno z největších opevnění na světě a největší obývaná pevnost  v Evropě. Zahrnuje Uspenský chrám, chrám Zvěstování Panny Marie a chrám Archanděla Michaela s hrobkami ruských panovníků a sídlo vlády Ruské federace. Na Rudém náměstí je mauzoleum Lenina a chrám Vasila Blaženého s typickými barevnými báněmi.

Před vchodem do Kremlu stály stráže, které se každou hodinu mění. Naše průvodkyně nám vysvětlila, že výběr mladých mužů pro tento úkol se dělá hlavně podle jejich vzhledu. Musí být vysoké a štíhlé postavy (což by nebylo překvapující), ale musí mít také světlé vlasy a modré oči (což je velmi překvapující a zní to přinejmenším velmi diskriminačně).  V blízkosti se nachází Car – dělo, jedno z největších na světě, které však nikdy nebylo použito ve válce, a Car – zvon, který nikdy nezvonil – jsou to ovšem velmi fotogenické předměty.

V Moskvě je mnoho soch a obrazoborectví nebo sochoborectví se tady moc nepěstuje, Rusové přijímají všechny jako součást své pohnuté historie, takže se spolu musí snášet  básník  Puškin, zakladatel Tretjakovské galerie Pavel Tretjakov, spisovatel Dostojevský, Lenin i Marx, různí carové a mnoho dalších.
     

Všude bylo živo a mnoho ulic bylo uzavřeno pro automobilový provoz, protože o tom víkendu slavila  Moskva  870 let od svého založení. Všude hrála hudba a pro zábavu obyvatel byly zbudovány různé atrakce: například velká vodní nádrž (umělý bazén), na němž se dalo provozovat vodní lyžování, nebo kursy psaní brkem. Taky jsme viděli řadu přestrojených historických postav počínaje Petrem Velikým přes Kateřinu II, Ivana Hrozného a Leninem a Stalinem konče.

Další den jsme si udělali dlouhou procházku z hotelu až k nově postavené katedrále Krista Spasitele. Tato katedrála má dramatickou historii.  Když byl  Napoleon v roce 1812 nucen ustoupit od Moskvy, chtěl Alexander I. vzdát díky prozřetelnosti a vystavět nový neoklasicistní chrám s různým symboly svobodných zednářů. Vybrané nejvyšší místo v Moskvě Vrabčí vrchy (později Leninské hory) se ukázalo jako nevhodné kvůli kvalitě půdy. Pak Alexandr I. zemřel a nový car Mikuláš I. měl neoklasicismus a nové zednáře v obzvláštní nelásce. Povolal nového architekta, který chrám přeprojektoval do podoby chrámu Hagia Sofia v Konstantinopoli.  Výstavba trvala víc než čtyřicet let – v roce 1860 sundali lešení, ale interiéry byly vyzdobeny a dokončeny až v roce 1882. K zasvěcení katedrály došlo v roce 1883, den před korunovací dalšího cara Alexandra III.. Čajkovského předehra 1812 byla zkomponována s ohledem na dokončení stavby, ale nakonec měla světovou premiéru ve stanu před nedokončeným kostelem v roce 1882. Bouřlivá historie katedrály pokračovala. Po Velké říjnové revoluci a smrti Lenina přijal Stalin návrh, že zlato použité na výstavbu chrámu by mohlo najít efektivnější využití při modernizaci země a rozhodl v roce 1931 o jeho zboření. Cílem bylo vybudovat na jeho místě Palác sovětů. Nedostatek finančních prostředků a 2. světová válka tento projekt zastavily.  Po 2. světové válce, v době vlády Nikity Chruščova, byly prázdné základy Paláce sovětů v roce 1958 použity pro vybudování otevřeného bazénu s vyhřívanou vodou, který Moskvané s radostí užívali od roku 1958 až 1994. V roce 1994 byl bazén zdemolován a byla zahájena výstavba nové katedrály Krista Spasitele. Ve veřejné sbírce darovalo na jeho výstavbu prostředky asi kolem miliónu Moskvanů. Katedrála byla vysvěcena v roce 2000. V roce 2012 udělalo pět členek rockové kapely Pussy Riot v katedrále nevyžádané představení jako protest proti prezidentovi Putinovi a jeho spojení s ortodoxní církví. Ženy byly zatčeny a odsouzeny ke dvěma letům vězení, nakonec propuštěny na amnestii v roce 2013.

Na východní straně Rudého náměstí je v historické budově umístěno největší nákupní středisko v Moskvě GUM. Je to mall, kde můžete koupit úplně všechno (za vysoké ceny) a představuje symbol luxusu, který si někteří Moskvané mohou užívat. Obchodní centrum přispívá také ke kulturnímu životu města, mimo jiné výstavami. Během naší návštěvy se velký přízemní prostor zabýval výstavbou nejdelšího mostu v Rusku, který  bude spojovat v Keramském průlivu Krym a poloostrov Taman v Rusku. Má být dokončen do konce roku 2018.
 
 

Oběd jsme si dali v restauraci Erwin na nábřeží řeky Moskvy. Podtitul jeho názvu je Řeka-moře-oceán a je to renomovaná rybí restaurace s originální výzdobou uvnitř i venku. Úžasná je nádrž/mísa  plná ledu, na které čekají na konzumaci plody moře.  

Balšoj Těatr, neboli Velké divadlo -  bohužel se nám nepodařilo dostat na představení, všechno bylo beznadějně vyprodáno. Tak jsme jen uvnitř navštívili obchod se suvenýry a obdivovali krásu budov na Divadelním náměstí.

Došlo též k dojemnému setkání  s mou dávnou přítelkyní Natálií, s níž a jejím manželem Koljou jsme sdíleli všechno dobré i zlé během našeho pobytu v Angole koncem sedmdesátých let. Prováděla nás po městě a vyměňovaly jsme si staré vzpomínky na to, co život dal a vzal.  

Díky Natalii jsme také mohli snadno projet metrem a  najít nejvýznamnější stanice, které připomínají uměleckou galerii. Moskevské metro bylo otevřeno v roce 1935, dnes má 206 stanic, nejhlubší je 84 metrů hluboká. Bohužel se také zdejší metro stalo obětí tří teroristických bombových útoků v letech 1977, 2004, 2010.

George chtěl navštívit park Gorkého (otevřený 1928, oblíbené místo moskevských dětí a mládeže), který je zmíněn v naší oblíbené skladbě Vítr proměny (Wind of Change) německé rockové skupiny Scorpions. Text písně získal na významu i proto, že ji Scorpions zazpívali těsně hned po neúspěšném převratu v Moskvě v r. 1991. Touto skladbou se skupina proslavila po celém světě. Pokusila jsem se přeložit text do češtiny, ale bohužel nejsem básnířka J. Originál je na anglické verzi mé webové stránky.

"Chodím po Moskvě, jsem v parku Gorkého a naslouchám větru změn.
Srpnová letní noc, projíždějící vojáci a já naslouchám větru změn…
Svět se hroutí a věřili byste kdy tomu, že si budeme blízcí jako bratři?
Vítr změn vane přímo do obličeje času, jako vichřice, která rozeznívá
zvony svobody pro poklid duše. 
Nechť vaše balalajka zazpívá, co chce říct moje kytara…"
Refrén:
"Vezměte mě s sebou prožít ten magický okamžik,  noc slávy, kde děti zítřka sdílejí sny se mnou i s vámi."

Pro ty, kterým to ještě nestačí

Zajímavá jména a události z ruské historie

Bylo by příliš dlouhé a komplikované vypisovat i jen ty nejdůležitější události z dějin Ruska a mnoho věcí je obecně známých. Já jsem si však sama uvědomila, že i když jsou mi jistá jména notoricky známá, nezařazovala jsem si je do správné doby a do správného kontextu. Tak jsem pár lahůdek vybrala.

K příchodu Cyrila a Metoděje z Byzance  na Velkou Moravu a k založení Kyjevské Rusi volbou Rurika jako knížete Novgorodu došlo, pokud lze věřit historickým pramenům, které se někdy liší,  ve stejném roce, t. j. 862. Začaly tehdy slovanské národy nabývat na sebevědomí a důležitosti?

Alexandr Něvský, kníže Novgorodu, Kyjeva a Vladimíru považoval ve 13. století Mongoly ze Zlaté Hordy za menší hrozbu pro způsob života v jeho říši (hodně ovlivněný pravoslavnou ruskou církví) než křižáky ze severu (německé rytíře a Švédy), kteří se snažili získat jeho území a převést zemi na římský katolicismus. V bojích proti nim dosáhl Alexander Něvský s pomocí Zlaté hordy významných vítězství.  Někteří historikové vidí v Alexandrově volbě spolupráce se Zlatou hordou a odmítnutí spolupráce se západními zeměmi a římsko-katolickou církví důležité potvrzení pravoslavné orientace východních Slovanů, které setrvává až do dneška. Alexander Něvský byl později v 16. století prohlášen za svatého metropolitou Makariem (viz Prokofjevova kantáta Alexandr Něvský nebo katedrála Alexandra Něvského v Sofii).

Ivan III. – veliký kníže vší Rusi  - druhá polovina 15. století - současník Tudorovců, dovršil porážku Tatarů Zlaté Hordy. Zavedl ovšem také nový zákoník, podle nějž se směli poddaní odstěhovat z panství jen jednou v roce, ve dvou týdnech následujících po dni sv. Jiří. Tím byli položeny základy nevolnictví. 

Ivan IV. Hrozný
(Groznyj ve staré ruštině neznamená, že je krutý a hrozný, znamená to prý spíše něco jako mocný, silný) - vnuk Ivana III., zakladatel ruské carské říše (trvající 1547-1721). Dva týdny po korunovaci se oženil s první manželkou Anastasií Romanovnou z rodiny Romanovců, která se stala první ruskou carevnou.  Profesor z Novgorodské univerzity, který přednášel na naší lodi, byl toho názoru, že Ivan Hrozný nebyl ve skutečnosti tak hrozný, nebo určitě ne víc, než ostatní, protože nechal popravit za své vlády „jen“ 562 lidí. Měl spadeno zvlášť na bojary, kteří se k němu a jeho bratrovi v době dětství nechovali zrovna vlídně.

Boris Godunov   
Dostal se na trůn v "období zmatků" (hladomor, dezorganizace, která následovala po válkách za vedení Ivana Hrozného a po smrti Ivanova bezdětného syna Feodora). Godunov vládl nejprve jako de facto regent, a později jako první car, který nepocházel z dynastie Rurikovců (1598 – 1605). Pokud jde o zahraniční politiku, byl pacifistický a obezřetný, jako první povolal ve velkém množství do země zahraniční učitele, povolil luteránské církvi zřizování kostelů a podpořil intelektuální pokrok Ruska reformami ve vzdělání. Na druhé straně však zrušil vyhlášku, podle které se rolníci směli  alespoň jednou do roka svobodně stěhovat od jednoho vlastníka půdy k druhému (což bylo vždycky kolem dne Sv. Jiří), čímž je připoutal k půdě a ještě více utužil nevolnictví.
V umění: drama Boris Godunov od Alexandra Puškina, opera Boris Godunov Modesta Musorgského.

Stroganov 
Všichni víme, že hovězí Stroganov je lahodnou ruskou specialitu. Ale odkud pochází název tohoto pokrmu?  Jméno Stroganov náleží rodu úspěšných ruských obchodníků, průmyslníků a státníků, kteří v době panování Ivana Hrozného byli nejbohatšími obchodníky v Rusku. Investovali do osídlování Sibiře, financovali osvobození Moskvy od Poláků, ale založili také první školu malování ikon.  Stroganov je prvotřídní hovězí maso s houbami a smetanovou omáčkou a mohu potvrdit, že chutná skutečně výborně.

Dynastie Romanovců
Když v roce 1613 skončilo v zemi "období chaosu" a Poláci byli vyhnáni z Moskvy, zemský sbor složený ze zástupců padesáti měst a dokonce několika rolníků zvolil na trůn mladého syna patriarchy Filareta Michaela Romana. Tím začala vláda romanovské dynastie – v přímé linii vymřela po meči 1730 a po přeslici 1762 (carevna Alžběta Petrovna), ale příslušníci vedlejších větví Romanovců vládly Rusku až do roku 1917.

Stěnka Razin
Lidová píseň o plavbě Stěnky Razina po řece Volze je známá pod názvem Volga Volga mať rodnaja (Volho, Volho, máti rodná). Stala se titulní melodií slavného sovětského muzikálu Volga-Volga a Seekers ji pak použili ve své skladbě Konec karnevalu (Carnival Is Over), se kterou se umístili na první místě v hitparádě ve Velké Británii a Austrálii v roce 1965. Stěnka Razin byl kozácký vůdce, který podnítil rolnické povstání a nahradil místní vládu vládou kozáků.  Na počátku bojoval s velkým úspěchem proti bojarům, až později proti carovi. Nakonec bylo povstání v r. 1670 potlačeno, Stěnka Razin byl zajat a rozčtvrcen na centrálním náměstí v Moskvě.

Petr I. Veliký  
Hrál důležitou roli při poevropšťování ruského státního systému. Za jeho vlády se Rusko  stalo největší zemí světa, která se rozkládala  od Baltského moře až po Tichý oceán. Přijal titul císaře a ruské carství se změnilo v ruské císařství. Založil Petrohrad, jako "okno otevřené do Evropy", který se stal v roce 1703 hlavním městem ruské říše. Po jeho smrti v roce 1725 bylo několik nástupců trůnu, z nichž bylo 5 žen (Kateřina I., Anna, Alžběta Petrovna známá jako Jelizaveta, a Kateřina II.).

Alžběta Petrovna (Jelizaveta), ruská císařovna v letech 1741 - 1762 
Zajímavé skutečnosti o jejím panování:
Podporovala Michaila Lomonosova v založení univerzity v Moskvě a Ivana Šuvalova v založení císařské akademie umění v Sant Petěrburgu.
Do grandiózních barokních projektů svého nejoblíbenějšího architekta Bartolomea Rasterelliho investovala neúměrné částky peněz  (Petrodvorec, Carskoje Selo – dnešní Puškin, Zimní palác – nyní Ermitáž, klášter ve Smolném).
Byla oblíbená, protože za její vlády nebyl nikdo popraven. 
Organizovala slavné plesy v celém Rusku a mimo něj, obvykle dva plesy týdně. Jeden byl velkou společenskou událostí s průměrným počtem 800 hostů, většina z nich byla předními obchodníky, členy nižší šlechty a členy vojenské posádky ve městě.  Druhý ples byl menší intimnější záležitostí, vyhrazenou pro nejbližší přátele a významné šlechtice. Tyto plesy začaly nejprve jako maškarní, ale přeměnily se časem ve slavné metamorfozní bály. Od hostí se očekávalo, že přijdou přestrojeni za příslušníky opačného pohlaví. Jelizaveta se často oblékala jako kozák nebo jako tesař na počest svého otce Petra Velikého, který se v Holandsku vyučil profesi tesaře. K nepovoleným kostýmům patřili poutníci a harlekýni, první císařovna považovala za příliš profánní a druhé za neslušné. Většina členů dvora plesy nenáviděla, protože v kostýmech vypadali směšně, ale Jelizaveta je milovala.  Poradce Kateřiny Veliké Potěmkin později napsal, že vášeň pro Metamorfózy byla způsobena skutečností, že byla  "jedinou ženou, která vypadala v mužském kostýmu dobře a opravdu jako muž … protože byla vysoká a silná, mužské oblečení jí sedělo."

Kateřina II. Veliká - 1762-1796
Zajímavosti o jejím panování:
Provdala se za Petra, německého dědice ruské koruny. Nastoupil na trůn jako císař Petr III. a Kateřina se stala císařovou chotí.  Nicméně když zjistila, že manžel podle jejího názoru není kompetentním vládcem, pravděpodobně souhlasila s jeho vraždou: pak se stala vládkyní sama.
Během svého života měla 22 mužských milenců, z nichž někteří získali ze vztahu politický prospěch a mnozí byli podstatně mladší (Mesalina od Něvy). Známé jsou historky o jejím erotickém kabinetu, který se během druhé světové války ztratil.
Vítězství nad osmanskou říší jí umožnilo získat přístup k Černému moři a začlenit současnou jižní Ukrajinu, Krym připojila k Rusku v roce 1783.
Podporovala přistěhovalectví tzv. povolžských Němců, kteří přicházeli z Evropy a usazovali se převážně v údolí řeky Volhy. Ti pomohli modernizovat zemědělský sektor řadou inovací  při pěstování pšenice, zavádění tabákových kultur, mletí mouky a chovu ovcí.
Vydala první vládní papírové peníze a založila několik bank.
Muzeum Ermitáž začalo jako její osobní sbírka.
Napsala příručku pro vzdělávání malých dětí na základě myšlenek Johna Lockeho.
Založila známý Smolenský institut, který vychovával mladé šlechtičny.
Jejím oblíbeným poradcem byl Grigorij Potěmkin. 

Potěmkin
Byl šlechticem a slavným vojevůdcem, určitě věrným poradcem a pravděpodobně jedním z milenců císařovny Kateřiny Veliké.  Stal se generálním guvernérem ruských jižních provincií, které tvořily základnu pro novou Černomořskou flotilu. Jeho vláda na jihu je spojena s pojmem Potěmkinovy vesnice. Potěmkin prý nechal vystavit jen malované fasády napodobující skutečné vesnice plné šťastných a dobře živených vesničanů, aby při návštěvě Kateřiny předvedl, jak dobře oblast pod jeho správou prosperuje. Celá historka ovšem není potvrzená. Potěmkin zemřel během jednání o smlouvě v Jassy, ​​která ukončila válku mezi Ruskem a Osmanskou říší. Sto let po jeho smrti dostal jeho jméno bitevní křižník Potěmkin, který hrál roli v revoluci roku 1905 a poté se objevil v němém filmu Sergeje Eisensteina se stejným titulem.

Alexandr I. - car v době napoleonských válek
V letech 1804-1812 změnil Alexandr čtyřikrát své spojenecké sympatie, přešel od neutrálního mírotvorce k antinapoleonské straně, dále se stal spojencem Napoleona a nakonec skončil jako jeho nepřítel. On a Napoleon se vlastně nikdy nemohli v politice shodnout, zvlášť pokud šlo o Polsko, a jejich spojenectví se zhroutilo v roce 1810. Nicméně invaze do Ruska v roce 1812 skončila pro Napoleona katastrofou.  Po jeho konečné porážce v roce 1815 se Alexandr nechal chválit jako „zachránce Evropy“ a předsedal překreslení evropské mapy na Vídeňském kongresu, který přidělil Rusku část Polska.  Alexandr založil s Rakouskem a Pruskem Svatou alianci pro potlačování revolučních hnutí v Evropě, považoval je za nemorální hrozbu legitimním křesťanským monarchům (také pomáhal rakouskému Klemensi Metternichovi). Ruská říše hrála vedoucí politickou roli až do roku 1848, ale zachování nevolnictví bránilo hospodářskému pokroku. Konec nevolnictví začal v  západní Evropě  již koncem 14. století, v rakouské říši včetně Čech bylo zrušeno patentem vydaným Josefem II. v roce 1781. Nicméně v Rusku trvalo nevolnictví až do roku 1861, kdy bylo zrušeno Alexandrem II..

Děkabristé
Jednalo se o vzpouru malého kruhu liberálních šlechticů a vojenských důstojníků v roce 1825 během vlády Mikuláše I., mladšího bratra Alexandra I. Děkabristé odmítli přísahat věrnost Mikulášovi a chtěli dosadit na trůn jeho bratra Konstantina jako ústavního monarchu (Konstantin a konstituce). Vzpoura byla snadno rozdrcena a Mikuláš se poté úplně odvrátil od liberálních zpět k reakční doktríně "Pravoslaví, autokracie a národ". Většina Děkabristů byla poslána do exilu na Sibiř, kde měli významný vliv na místní obyvatele a na rozvoj oblasti. O Puškinovi bylo známo, že mezi Děkabristy měl některé přátele z mládí. 

Nihilismus a anarchismus v Rusku
Termín nihilismus původně použil Ivan Turgeněv ve svém románu Otcové a synové. Nihilisté prosazovali zničení všech institucí a zákonů, což zakládali na premise, že jsou zkorumpované a k ničemu.  Poté se v ruské společnosti začaly šířit anarchistické názory (dnes bychom je asi nazvali teroristy). Je paradoxem, že Alexandr II., který zrušil nevolnictví a chystal další reformy, byl krátce na to zavražděn v Sankt Petěrburgu jedním z anarchistů v roce 1881.

Mikuláš II. 1894-1917
Některé zajímavé skutečnosti o jeho panování:
Vnitřní politika: "Chci, aby všichni věděli, že budu věnovat veškerou svou sílu, abych udržoval pro dobro celého národa princip absolutní autokracie stejně pevnou a silnou rukou jako můj zesnulý oplakávaný otec."
Zahraniční politika: Také zde následoval svého otce, který prosazoval politiku obecného míru v Evropě. Jeho snahy vyvrcholily ve slavných konferencích v Haagu (1899 a 1907). První konference prosazená a podporovaná Mikulášem byla svolána s cílem ukončit závody ve zbrojení a zavést mechanismy pro mírové urovnání mezinárodních sporů. Výsledky konference byly menší než se očekávalo, protože mezi mocnostmi vládla vzájemná nedůvěra. Nicméně, Haagské úmluvy byly  prvním formálním prohlášením  válečných zákonů, které se měly dodržovat.   V roce 1901 byl Mikuláš nominován na Nobelovu cenu za mír právě za svou iniciativu ke svolání Haagské mírové konference a za přispění k její realizaci.

První světová válka však další Haagské konferenci zabránila.

Stručný popis role Ruska v zahájení konfliktu:  Rakouský arcivévoda a následník trůnu František Ferdinand d´Este byl zavražděn bosensko-srbským studentem v Sarajevu dne 28. června 1914. 23. srpna poslalo Rakousko-Uhersko Srbsku, které bylo považováno za stát pod ruským vlivem, ultimátum. Car Mikuláš mobilizoval ruské ozbrojené síly pod záminkou obrany Srbska a ruských zájmů na Balkáně 30. července. Deklarace o ruské mobilizaci byla jedním z kritických rozhodnutí červencové krize - přišla v okamžiku, kdy německá vláda dosud ještě ani neohlásila stav blížící se války. Němci však pak reagovali na ruskou mobilizaci rychle svou vlastní mobilizací a válku vyhlásili 1. srpna 1914. Tak rychle se mohou semlít okolnosti, které vedou k válce  - vojenské a civilní oběti tohoto smrtonosného konflikty činily 41 milionů. Během války bylo porušeno mnoho pravidel stanovených v Haagských úmluvách. Posléze byl v roce 1925 podepsán Ženevský protokol doplňující Haagské úmluvy. Jeho jediný článek trvale zakazuje používání všech forem chemických a biologických zbraní.

Grigorij Rasputin – mystik a samozvaný svatý muž, hlavní poradce Alexandry, manželky Mikuláše II..  Získal důvěru Alexandry tím, že působí jako léčitel jejího syna Alexeje, který trpěl hemofilií. Nicméně byl známý jako sukničkář a během svých takzvaně mystických praktik nutil ženy k sexuálnímu styku. Zda to platilo také pro Alexandru je nejisté.  Bohužel pro další vývoj i pro něj samotného odmítl Mikuláš II. spolupracovat se zákonodárnou Dumou, neposlouchal odborníky, ale poskytoval sluchu poradci své ženy. Rasputin byl zavražděn v roce 1916 skupinou šlechticů pod vedením knížete Felixe Juspova, kteří usoudili, že jeho vliv na carevnu je hrozbou pro ruskou říši.

Velká říjnová revoluce
Zaostalost ruského ekonomického i politického systému spolu s utrpením obyvatelstva způsobeném válkou kulminovala sérií událostí:
Krvavá neděle ledna 1905 - střelba kozáků do davu vedeného otcem Gaponem, který  chtěl carovi podat petici. Car byl posléze nucen vydat tzv. Říjnový manifest, v němž připustil vytvoření Dumy jako nositele zákonodárné moci.  Ale radikální síly ve společnosti se tím už nespokojily.
Únor 1917 - demonstrace devadesáti tisíc petrohradských dělnic byla rozehnána střelbou. Nepokoje vyvrcholily všeobecnou stávkou. Mikuláš byl nucen abdikovat.  Duma naplnila vakuum vyhlášením Prozatímní vlády (v čele s Kerenským).
Listopad 1917 (říjen podle ruského kalendáře) – Německo vypravilo zapečetěný vlak, který dopravil Vladimíra Iljiče Lenina zpátky do Ruska z jeho švýcarského exilu.  Sověty (rady složené převážně z dělníků a vojáků) získaly převahu, vyhnaly Prozatímní vládu s Kerenským do exilu a uchopily moc.   
Občanská válka mezi bílými (bělogvardějci - menševiky) a rudými  (rudogvardějci - bolševiky) trvala 4 roky. Bolševici bojovali proti odpůrcům režimu a současně proti několika expedičním armádám, které vyslaly spojenecké síly na podporu protikomunistických sil.
V roce 1921 porazili vnitřní nepřátele a dostali většinu nově nezávislých států pod svou kontrolu. Obě strany se dopustily ve válce brutálních zvěrstev na civilistech. Car Mikuláš byl se svou ženou a dětmi popraven v Jekatěrinburgu v roce 1918.

Nejnovější historie, pár letopočtů a čísel, které jsem považovala za nutné si před cestou do Ruska znovu projít.
2. světová válka
1938-39 - Sovětský svaz úspěšně bojoval proti císařskému Japonsku v sovětsko-japonských pohraničních válkách, které vedly k sovětsko-japonské neutralitě v 2. světové válce - napjatý pohraniční mír trval až do srpna 1945
1939 - byl uzavřen Pakt Molotov-Ribbentrop, dohoda o neútočení mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem,  který rozdělil východní Evropu do dvou samostatných sfér vlivu
22. června 1941 – země Osy vedené Německem překročily sovětskou hranici
prosinec 1941 – protiútok odvrátil německé síly, které už stály před Moskvou
únor 1943 - sovětské vítězství v bitvě u Stalingradu
konec roku 1943 – prolomení německého obležení Leningradu
konec roku 1944 - fronta se přesunula za sovětské hranice do východní Evropy
květen 1945 – Rudá armáda dobyla Berlín
Sovětský svaz ztratil v konfliktu zhruba 11 milionů vojáků a 20 milionů civilistů.

Léto 1945 Potsdamská konference - konflikt mezi Stalinem a americkým prezidentem Hary Trumanem o budoucnosti východní Evropy. Rusko za posledních 150 let utrpělo tři devastující útoky ze Západu – během napoleonských válek, první světové války a druhé světové války. Cílem Stalina bylo vytvořit nárazníkové pásmo států mezi Německem a Sovětským svazem.
Truman obvinil Stalina, že nedodržel Jaltskou dohodu - počátek studené války
Duben 1949 - Spojené státy podpořily založení Severoatlantický pakt (NATO)
1955 - Sovětský svaz založil východní protějšek NATO, Varšavskou smlouvu
1979 - začátek devítileté sovětské války v Afghánistánu
1985 - 91 Gorbačovova éra - kolaps Sovětského svazu 1991
1991 - 99 prezident Boris Jelcin
1993 – vyhlášení Ústavy Ruské federace
2000 - 2008 - Vladimír Putin
2008 - 2012 - Dmitrij Medveděv (premiér Vladimir Putin)
2012 - 2018 - Vladimir Putin

A na závěr pár portrétů z krásné dovolené: